|
|
|
Aureliu Busuioc (26. 10. 1928)
Básník, prozaik a dramatik, nejvýznamnější současný moldavský autor (přesnější by možná bylo rumunský autor v Moldavsku, neboť v Moldavsku se hovoří a píše rumunsky, za zvláštní jazyk se moldavština považovala pouze v Sovětském svazu, kdy se také psala azbukou). V autobiografickém románu Smlouvání s ďáblem, který vyšel v roce 1999 a stal se literární senzací, líčí dramatické osudy lidí, kteří v roce 1944 uprchli z Besarábie před sovětskou armádou, ale po válce se do tehdejšího Sovětského svazu vrátili, a zachycuje tak u nás nepříliš známý, tragický úsek evropských dějin 20. století. Románem Smlouvání s ďáblem se Busuioc představuje českým čtenářům poprvé.
Více v medailonu překladatele Jiřího Našince:
Básník, prozaik a dramatik Aureliu Busuioc (nar. 26. 10. 1928 v obci Cobâlca, župa Orhei) dnes patří v Moldavské republice k žijícím klasikům. Pochází z učitelské rodiny, jež před opětným záborem někdejší rumunské provincie Sověty odešla roku 1944 do Banátu, kde také budoucí spisovatel maturoval (1948). Následné studium vojenského učiliště spojovacího vojska v sedmihradské Sibini nedokončil, rozhodl se odjet za rodinou, donucenou sovětskými okupačními úřady k “repatriaci”. Od září 1949 do ledna 1950 pobýval v sovětském záchytném táboře v Sighetu Marmaţiei; po příjezdu do Kišiněva pracoval jako radioopravář a současně studoval Pedagogický institut Iona Creangy. Od roku 1952 působil v redakcích různých novin, časopisů a nakladatelství; po roce 1996 byl přechodně poradcem zatím nejevropštěji orientovaného moldavského prezidenta Petra Lucinského.
Jako tvůrce Busuioc vybočoval z řady již za sovětské éry: proti rozvleklosti tradiční moldavské prózy stavěl dynamickou techniku filmového střihu a esejistický styl kořeněný ironií. Jako básník si v podmínkách ostrého ideologického dozoru nasadil masku opožděného symbolisty, která mu umožňovala plně rozehrát bohatý výrazový rejstřík a vypovídat i o věcech vrchnosti nepříjemných. Hra ze středověkých moldavských dějin Radu Štěpán I. a poslední (1969, Radu Ştefan întîiul şi ultimul) s leitmotivem rozkladného působení moci na jedincovu psychiku byla pro narážky na bezprostřední současnost po několika představeních cenzurou zakázána a nového uvedení se dočkala až po rozpadu SSSR.
Po dobově úspěšných prózách Sám proti lásce (1966) a Strýček z Paříže (1973) - obě vyšly např. na Slovensku - na sebe jako prozaik upoutal pozornost čtenářů především románem Štěkání na měsíc (1997, Lătrând la lună) s prvky absurdity a paraboly; vypravěčem je jezevčík Enrique, který podrobně sleduje a komentuje mravy v době totality i v období liknavého přechodu moldavské společnosti k demokracii.
Skutečnou událostí se však stal až román Smlouvání s ďáblem (1999, Pactizând cu diavolul), v němž si autor strhává masku jízlivého šaška a líčí dramatický osud besarabských intelektuálů po obsazení území mezi Dněstrem a Prutem Sověty.
Jsme svědky nerovného boje mezi obětí a katem, seznámíme se s anamnézou mravního úpadku besarabského intelektuála obtěžovaného tajnou policií. “Jak se dá přežít ve světě, kde je pravidlem zrada na bližním?” táže se ustavičně protagonista románu, student agronomie Mihai Olteanu. Sám však ve snaze setkat se s vlastní rodinou, vyvezenou na Sibiř, přistoupí na nebezpečnou hru s KGB, která ho později má stát život. Román je prezentován jako fiktivní deník, jejž autorovi knihy předá vdova po M. Olteanovi čtyřicet let po jeho smrti, roku 1991 - symbolicky v posledním roce sovětských dějin.
V současné době A. Busuioc píše nový román, pracovně nazvaný Říkej mi Johnny, který má být jakousi laickou zpovědí příslušníka KGB… |
|
|
|
