|
|
|
 Mika WaltariTemný anděl
(kniha je momentálně rozebrána)
Román z první poloviny 15. století. Hlavní hrdina, poutník Jan, se jako písař účastní koncilů, na nichž se vedou jednání o spojení západní a východní křesťanské církve a o obraně Byzance před osmanským nebezpečím. Zprvu nezkušený mladík, který touží jen po knihách, poznává velký svět, zákulisí jednání, při nichž pravda bývá často vystrčena za dveře. Setkává se s muži, kteří změnili tvář světa - ať už je to filozof Mikuláš Kusánský, i z českých dějin známý básník Aeneas Silvius Piccolomini či turecký sultán Mehmed Dobyvatel - a krásné a vznešené ženy mu ochotně otevírají svou náruč... Přeložila Markéta Hejkalová. První české vydání.
ISBN: 80-86026-09-4
Doporučená prodejní cena: 289 Kč
Stran: 376
Recenze:
(...) V originále se román jmenuje Mladý Jan, překladatelčin název Temný anděl však mnohem lépe vystihuje ducha knihy. Román má totiž zřetelně dvě části: první se odehrává na koncilech a v ní Jan postupně dospívá. Zlomem je jeho svatba, po které začíná část druhá, kde už Jan hledá sám sebe ne skrz řecké filozofy, ale skrz život. Temným andělem je v první části nazván on, neskutečně krásný pro ženy, ale bez lásky a chladný, ve druhé je to sultán Mehmed, který se temným andělem stává ve své pravé mytické podstatě - andělem zkázy pro křesťanský svět. Aby to ovšem nebylo tak jednoduché, dává nám Mika Waltari ještě možnost dalšího výkladu: když se při krveprolití na Varně setká Jan s „krásným jezdcem v stříbřitém brnění“, který mu slíbí, že se opět setkají „na konci věků u brány svatého Romana“. Symbolicky je tím ukázáno, že ten jezdec je tím opravdovým andělem temnoty, smrtí, a Jan je jakýmsi poutníkem Ahasverem, který pro své tápání a hledání naděje je stále nucen jít a hledat. V tomto okamžiku je Waltariho kniha nejsilnější, podobně jako když v prvé (pomyslné) části přijde za Janem na návštěvu mrtvý, aby mu splnil přání. Tady se totiž historický román stává čímsi větším, zarážejícím a dechberoucím vyprávěním o světě, který je tak podobný tomu našemu, ale ve kterém nemáme už čas všímat si malých zázraků. Vždyť všechny ty brutální vraždy, lži a unie - jak daleko jsme od nich postoupili od 15. století? Spíš jsme ještě ztratili schopnost chápat smrt jako přirozenou a na zázraky se věří, jen když je potvrdí televize.
(Michal Jareš, Nové knihy 14. 3. 2001
Další recenze:
Severské listy, září 2001 |
|
|
|
