Nakladatelství Hejkal / Podzimní knižní trh

Nakladatelství Hejkal

TOPlist
(obálka) 
Markéta Hejkalová: Ženy a cizinci na konci tisíciletíMarkéta Hejkalová

Ženy a cizinci na konci tisíciletí


(kniha je momentálně rozebrána)

Příběh dvou přítelkyň a lidí kolem nich se odehrává v devadesátých letech 20. století a je určen nejenom ženám.

ISBN: 80-86026-17-5
Doporučená prodejní cena: 135 Kč
Stran: 142

Ukázka:
Natáhla se pro hrníček s kávou, ale v tom okamžiku se Ivana do telefonu zeptala: „Ten modrej?“ a Majka začala poslouchat, chtě, ne nechtě. Vybavila se jí scéna, jak stojí u skříně a ptá se Vaška, kde má svetr, ten modrej. Kdy to bylo? Minulý týden, jasně, minulý týden uklízela skříně, obě děti byly doma, týden předtím byla nemocná Terezka, to byly ovšem taky všechny doma, ale to je nakonec jedno. Ten modrej? zeptal se tehdy Vašek stejně jako teď Ivana. Zatřásla hlavou... to je přece nesmysl, modrejch věcí je! Modrej... šanon, jeden stál zrovna na polici za Ivaninou hlavou, ale pak už Majku nic jinýho modrýho v mužským rodě nenapadlo, leda modrý pták, kdyby hodně dlouho přemýšlela.

Vešel lékař, dva mladí kluci s nafukovacím lehátkem tchyni popadli, položili na lehátko a hnali se k výtahu.
„Jedete s námi?“ otočil se lékař na Bereniku.
„Samozřejmě,“ vzpamatovala se, vzala si lodičky, které na ni vypadly ze skříně, a kabát.
„Nezapomeňte občanku a průkazku pojišťovny,“ utrousil lékař, když už vstupovali do výtahu, a Berenika zatajila dech a trnula, aby tchyně radši nic neříkala, aby to neříkala slovensky. Pochybovala, že by Nora zapomněla matce vyřídit pojištění, ale nic o tom nevěděla, a kde má tchyně občanské a jiné průkazy, to už vůbec ne, ve výtahu si vzpomněla, že jí nestačila ani zabalit kartáček na zuby, bačkory a nic, ale to už seděla v sanitce, tchyně se jí chytla za ruku a sanitka začala houkat a vyřítila se na večerní magistrálu.
„To je ako v Šikágo Houp,“ řekla najednou Ferova maminka. Doktor i oba nosiči nosítek se rozesmáli a Berenika se na tchyni nevěřícně zadívala - už to nebyla ani jenom tchyně, ani jenom staré tělo zabalené ve zvrásněné kůži.

Existovala ještě další varianta, harlekýnová: Matthias se na ni vrhne, sotva vstoupí do (samozřejmě vrcholně luxusního) hotelového pokoje, ne, pokoje ne, apartmá, a pak ji odveze do rodinného zámečku, ne, zámečku ne, zámku na břehu Dunaje, a tam ji požádá o ruku - ale zároveň to zařídí tak, že jeho ještě relativně mladá matka vdova (Berenika věděla, že Matthiasova matka není moc mladá a není vůbec vdova, Matthiasův otec byl zubař a matka učitelka a jedna starší sestra měla čtyři děti a druhá starší sestra byla svobodná) odjede do Prahy, v Praze pozná Fera, zamilují se do sebe a oslaví společnou čtyřsvatbu nebo dvojsvatbu - to bylo tak pitomý, že by to klidně mohla Matthiasovi říct. A pak byla spousta variant mezi tím, které se víc blížily skutečnosti, a pak byla ještě skutečnost


Recenze:
V některých chvílích se zdá, že snaha vést děj dál ubírá sil a prostoru pro důkladné vykreslení psychologie jednajících postav, Hejkalová ale chce být maximálně upřímná a pravdivá ke čtenáři i k sobě, a tak se nakonec obraz lidských nadějí a zklamání v době výrazných společenských změn mění v úvahu o smyslu života, o hodnotách, které jsou pro ženu důležité řekl bych v každé době. ... Hejkalová se vydala cestou zachycení vlastní lidské i podnikatelské zkušenosti, její próza se pak připojila k dílům, která píší o našich životech, o zkušenostech posledních desetiletí a nabízejí pomoc při poznání sebe samého.
(František Cinger: Román nejenom o ženských snech, Právo 24. 9. 2002)


Další recenze:
MF Dnes 15. 4. 2002 - Josef Chuchma, Lidové noviny 17. 4. 2002 - minirecenze, Tvar č. 9/2002 - Ze čtenářského deníku Aloise Burdy aj.
Nakladatelství Hejkal,  Dolní 153, 580 01 Havlíčkův Brod
tel. 569 424 115, e-mail hejkal@hejkal.cz